Homosexualita je sexuální orientace, která projevuje přitažlivost k jiným lidem stejného pohlaví nebo pohlaví (milenci stejného pohlaví). Raný výzkum uvádí jako příčinu toho, že se člověk stává gayem, duševní poruchy. To pak vytváří diskriminaci a stigma vůči gayům a lesbám ve společnosti.
Od roku 1987 však různá zdravotnická zařízení ve světě, včetně Americké psychiatrické asociace (APA), již homosexualitu neklasifikují jako duševní poruchu.
Směrnice pro klasifikaci a diagnostiku duševních poruch Ministerstva zdravotnictví Indonéské republiky také vysvětlují, že homosexuálové nejsou zahrnuti mezi duševní poruchy. Homosexualita také není formou sexuální perverze nebo poruchy.
Vysvětlení důvodů, proč se někdo stane homosexuálem, dosud odborníci a výzkumníci stále zkoumají.
Co způsobuje, že se někdo stane gayem?
Výzkum sexuální orientace, konkrétně emocionální, osobní a sexuální přitažlivosti k jiným lidem, byl v posledních 50 letech široce prováděn.
Doposud však neexistuje konsensus (vědecká shoda) mezi odborníky a výzkumníky ohledně příčin různých sexuálních orientací, jako je gay, lesba nebo bisexuál.
Ve skutečnosti běžnější sexuální orientaci, totiž přitažlivost k opačnému pohlaví (heterosexuál), nelze s jistotou vysvětlit.
Na základě vysvětlení APA řada provedených studií prokázala možnost, že biologické faktory, psychický vývoj a vliv sociálního a kulturního prostředí mohou ovlivnit sexuální orientaci člověka.
Neexistují však žádná zjištění, která by mohla komplexně uzavřít, jaké faktory definitivně určují sexuální orientaci.
Přesto nelze popřít, že biologické a environmentální faktory mají při utváření sexuální orientace komplexní roli.
Další zjištění výzkumu
Další věc, která je také známá z různých studií, je, že sexuální orientace člověka pochází z pocitů přitažlivosti nebo touhy zevnitř. Člověk si tedy nevybírá, zda bude milencem stejného nebo opačného pohlaví.
Sociální faktory tedy nezpůsobí, že se člověk stane homosexuálem. Osoba nebo skupina nemůže přinutit nebo změnit osobu, která má ráda opačné pohlaví, aby se stala osobou stejného pohlaví nebo naopak.
Vysvětlují to i výsledky výzkumu Asociace pro psychologickou vědu. Výzkumníci tvrdí, že sexuální orientaci nelze ovlivnit sociálním prostředím.
Existuje také málo důkazů o tom, že tolerantnější (nekonzervativní) sociální prostředí je příčinou toho, že se stále více lidí stává gayem.
Navíc mnoho výzkumníků považuje sexuální orientaci za spektrum, kde na obou koncích jsou heterosexuálové a homosexuálové.
Někteří lidé se mohou více přiklánět k heterosexuálnímu konci spektra, které je přitahuje k opačnému pohlaví. Na druhou stranu někteří bývají na opačném konci homosexuálního spektra, a proto je přitahuje stejné pohlaví.
Faktory, o nichž se předpokládá, že ovlivňují sexuální orientaci
Dosud je známo několik faktorů souvisejících s příčinami, proč se někdo stane milencem stejného pohlaví nebo milencem opačného pohlaví.
Vědci však nebyli schopni vysvětlit vztah mezi těmito faktory přímo se vznikem pocitu sexuální, osobní nebo emocionální přitažlivosti k opačnému pohlaví nebo ke stejnému pohlaví.
Následují faktory, o kterých se předpokládá, že souvisejí s příčinou sexuální orientace.
1. Určité genetické profily
Někteří vědci mají podezření, že existuje speciální genetický kód, který odlišuje homosexuály od heterosexuálů, a to Xq28. Pamatování si určitých genetických vlastností může ovlivnit i individuální vlastnosti, chování nebo psychický stav člověka. Je známo, že gen Xq28 pochází z mateřské linie.
2. Hormony v děloze
Výzkum Anthonyho Bogaerta z roku 2018 naznačuje, že muži, kteří mají více starších bratrů, jsou častěji milenci stejného pohlaví.
Teorie související s gay příčinou souvisí s mateřskými protilátkami při nošení mužského plodu.
Některé těhotné ženy tvoří protilátky proti proteinu Y (antiNLGN4Y), který hraje roli při tvorbě mozku mužského plodu. Tvorba antiNLGN4Y je častější pokaždé, když matka nosí plod mužského pohlaví.
Tato protilátková odpověď ovlivní strukturu mozku, která je základem sexuální orientace u chlapců, kteří se narodí později.
To lze vidět v krevní plazmě matek gayů, kteří mají syny, mají tendenci mít vyšší antiNLGN4Y než matky heterosexuálních synů.
3. Tvar mozku
Existují studie, které ukazují stejnou velikost hypotalamických buněk v mozku gayů a heterosexuálních žen. Tato podobnost byla nalezena také ve struktuře mozku lesbických žen a heterosexuálních mužů.
Existují také studie, které říkají, že existují části mozku homosexuála, a to: přední cingulární kůra , která je tlustší než u heterosexuála.
Vědci však nedokážou vysvětlit, jak mohou podobnosti a rozdíly ve struktuře mozku způsobit, že se člověk stane milencem stejného nebo opačného pohlaví.
4. Trauma z dětství
Existuje jedna studie provedená v Kinsey Institute na 1000 homosexuálních a 500 heterosexuálních lidech. Tato studie se zabývala psychologickými stavy, které mohou ovlivnit sexuální orientaci.
Účastníci, kteří se prohlásili za gaye nebo lesby, obecně zažili jeden z traumatických zážitků, jako je sexuální násilí v dětství, disharmonie s rodiči a opuštění rodiči.
Mnoho účastníků, kteří od dětství zažili psychické trauma, však mělo heterosexuální orientaci.
Odborníci a výzkumníci se domnívají, že některé z výše uvedených faktorů by mohly souviset s formováním sexuální orientace člověka. Příčina toho, že se člověk stane milencem stejného pohlaví, však není s jistotou známa.
Přesto stále existuje mnoho diskriminace, negativního zacházení a stigmatizace homosexuálních skupin. Nemálo gayů nebo lesbiček proto svou sexuální orientaci raději tají.
Pokud si nejste jisti svou sexuální orientací, nebojte se, protože to neznamená, že je s vámi něco v nepořádku. To je vlastně normální pro každého.
Není nic špatného na tom, když si uděláte psychologické poradenství s odborníky, jako jsou psychologové nebo psychiatři, které vám pomohou hlouběji poznat sami sebe. Jediný, kdo může určit vaši sexuální orientaci, jste vy sami.